Třetí řadové album německých thrasherů je v mnohém bráno jako přelomové. Jednak se zde skupina poprvé prezentuje jako kvartet - přichází druhý kytarista Jörg Trzebiatowski (Tritze), ale znatelný je i její přerod ve způsobu vyjádření. A sice od primární divokosti jejich starších děl, k ucelenější a techničtější struktuře nových songů. Album „Terrible Certainty“ stojí zejména na krkolomných riffech kytarového dua Petrozza/Tritze, ale také na Milleho jedovatém hlase, který právě zde doznává své (pro budoucnost) tolik typické podoby. Petrozza nejenomže ze sebe sypal varovné slogany s kadencí pouliční sbíječky, ale opatřil nové písně i nekompromisními texty, vypovídajícími mnohé o hrozbách a potencionální zkáze naší planety vlivem necitlivého zacházení velkých průmyslových kolosů - což je patrné zejména ve skladbách jako „Toxic Trace“ nebo „No Escape“. Od mladého člověka, vyrůstajícího uvnitř vestfálské průmyslové aglomerace, se vlastně není čemu divit.

V případě „Terrible Certainty“ jde o bezesporu nejprofesionálnější nahrávku KREATOR do té doby a o typické evropsky střižené thrash metalové album druhé poloviny osmdesátých let minulého století, které se dnes již řadí k největším klasikám tohoto metalového subžánru. To zde stvrzují znamenité songy jako titulní „Terrible Certainty“, „Storming With Menace“ nebo závěrečná „Behind The Mirror“ s akustickým úvodem. K zviditelnění skupiny tehdy hodně přispěly také dlouhé koncertní štace ve společnosti Švýcarů CELTIC FROST a pozoruhodných Kanaďanů VOIVOD.

Jenže vše nebylo tak růžové, jak se tehdy zvenčí mohlo zdát, o čemž vypovídá i jedna historka, která se postupem let dostala na povrch. Album se nahrávalo v miniaturním hannoverském studiu Horus, za asistence Brita Roye Rowlanda, který byl sice zkušeným studiovým technikem, ale neměl s podobně stylizovanou muzikou žádné zkušenosti a už vůbec nebyl jejím příznivcem. Bůhví z jakého důvodu byl právě Roy vydávající firmou Noise Records vybrán, aby nad prací německých mladíků držel stráž. Faktem zůstává, že i přes poměrně zdařilý výsledek mluví i po letech Mille Petrozza o této spolupráci jako o zlém snu. Tenkrát se totiž profláklo, že Roy ze studia po večerech telefonoval do Anglie jednomu svému kamarádovi a pouštěl mu vše, co s KREATOR během dne nahrál, aby se společně mohli těmto nahrávkám posmívat. Nemusím dodávat, že pro mladou německou skupinu, neochvějně věřící své hudbě, to byl velký šok.

Přes tyto těžkosti nakonec album dopadlo dobře, a i když neoplývá primární energií a kouzlem nečekaného v takové míře jako předchozí zásek „Pleasure To Kill“, jde o velký posun co se technické vyspělosti týče. Petrozzův nakažlivý projev chrlí síru do všech stran a praskavé kytary jakoby zde závodily, kolik krkolomných figur se vejde do každé ze skladeb. A konečně Ventorovy bicí (zde hodně plechově nazvučené) doznaly nemalého technického pokroku. Dnes je samozřejmě „Terrible Certainty“ již dávno obrovskou thrash metalovou klasikou a jedním ze stěžejních alb této legendy.